O benefitech sportování slýchá každý z nás prakticky již od dětství. A právě proto se nám zdá, že vše dává naprostý smysl – přeci jen, hýbat se je zdravé. Pomůžeme tím svému tělu, budeme méně často nemocní, a budeme se i lépe cítit. To vše jsou věci, které jsou se sportováním spojeny. Ovšem když s ním začneme, zjistíme, že situace není až tak růžová, jak by se mohlo zdát. Často se pak zamýšlíme nad tím, zda je skutečně tak nezbytné, jak nám někteří lidé tvrdí.
V první řadě je potřeba říci, že zdravotní benefity tu rozhodně jsou. Člověk v kondici je mnohem méně náchylný k celé řadě civilizačních chorob, jako jsou cukrovka či onemocnění kardiovaskulárního systému. Jednoduše řečeno, když budete fit, je mnohem menší šance, že umřete na infarkt.
Také je pravdou, že při tělesné námaze se vyplavují do těla endorfiny, které způsobují dobrou náladu. To je i důvod, proč se mnoho atletů cítí po tvrdém tréninku „jako v rauši“. Je však nutné poznamenat, že po skončení sportu tyto endorfiny brzy zmizí, a naše nálada se obvykle vrátí tam, kde byla, než jsme šli trénovat.
Zvážit také musíme riziko úrazu. To samozřejmě závisí mimo jiné také na tom, jaký sport děláme, avšak najdeme je v podstatě všude. S tím přichází i brzké opotřebování organismu, jaké zažívají například profesionální atleti. Tomu však lze poměrně snadno předejít tím, že to nebudeme přehánět, nýbrž se hýbat rozumně, podle našich možností.
To je i jeden z důvodů, proč lidé, co si dají například předsevzetí, že začnou sportovat, brzy skončí. Nastupuje totiž bolest svalů, únava a další nepříjemnosti, zvláště když nemáte k dispozici profesionála, který by organizoval váš trénink, a hned na začátku si dáte větší dávku, než je váš organismus schopen unést.
Pohyb je tedy samozřejmě dobrý, a nemusí se jednat jen o sport. Musíme však dobře vědět, jak si jej dávkovat tak, aby jej nebylo moc, ale zase ani málo. A to většina z nás sama nedokáže.
