Proč je chyba prospěšná?

JistÄ› vás napadne známe Äeské rÄení „chybami se ÄlovÄ›k uÄí“. Je pravdivé a proto se nabízí otázka: proÄ stále chybu považujeme za nÄ›co špatného, pohorÅ¡ujícího, negativního a nÄ›co, za co by mÄ›l následovat trest.

Kde se tento návyk vzal?

Zapátrejme už v našem dětství a následně i školství, kde je každá chyba potrestána horší známkou. Kdo chyby nedělá je chválen a může se pyšnit lepšími známkami. 

Bezchybnost se tak považuje za normu a ideál. Postupně se v nás utváří potřeba dokonalosti. Chceme být chváleni od okolí a podávat perfektní výkony.

VezmÄ›te si, že v tomto vyrůstáte po celé dÄ›tství a dospívání. PotÅ™eba dokonalosti se vám vryla extrémnÄ› pod kůži. Chybovat zkrátka nemůžete. A pokud se jednou stane, že chybu udÄ›láte, zaÄnete se cítit slabí, neschopní a nedostateÄní.

V dospÄ›losti se vÅ¡e projeví jako puntiÄkářství a perfekcionismus. OvÅ¡em tato snaha je extrémnÄ› vysilující a vyÄerpávající, jak fyzicky tak psychicky. NedobrovolnÄ› tak na sebe vytváříme ohromný tlak. DÄ›lat vÄ›ci bez chyb:

• vede k nereálným oÄekáváním
• vede ke srovnávání se s druhými
• vede k pocitu zklamání a frustraci

Obava z možných chyb vám také brání v experimentování, riskování a zkouÅ¡ení nových vÄ›cí. Nechcete opustit svoji komfortní zónu a tak radÄ›ji setrváváte v jisté zajeté rutinÄ›. TeÄ to zkuste celé otoÄit. Chyba je:

• důležitá
• prospěšná
• zdravá
• uÄí nás

Díky ní se posouváme dál, získáváme zkuÅ¡enosti, zážitky a cenné lekce. Zkrátka rosteme. PÅ™edstavte si, že by se dÄ›ti nenauÄily chodit, plavat, jezdit na kole, protože by se bály, že to bude bolet nebo spadnou, když udÄ›lají chybu. Stane se to nÄ›kolikrát, ale stále dokola se uÄí a uÄí, samozÅ™ejmÄ› s chybami, než se jim to povede. A když se jim to nepovede a na té velké skluzavce si namelou, mají tu zkuÅ¡enost pro příštÄ›. 

Na chybu se tedy koukejte jako na skvělou příležitost k růstu a zlepšení.